Je ČSSD jako strana sociální nebo asociální?

Je ČSSD jako strana sociální nebo asociální?

Aneb krátké zdůvodnění, proč potřebujeme novou pracovně právní legislativu, legislativu pro 21. století.

Sociální demokracie se předvádí jako strana, která má za cíl ochraňovat zájmy nejchudších, lidí práce – a snad radši nebudu jmenovat – vrstvy pokrokové inteligence.

Asi by stálo za to podívat se, jak v praxi funguje tato její starost o pracující lid a lidi práce. Podíváme se na posledních sedm let jejich vládní angažovanosti na ministerstvu práce a sociálních věcí (mohl bych jedovatě počítat i jejich činnost 1998-2006, ale nač si hrát na archeologa).

Většina opatření přijatých ČSSD „pro ochranu zaměstnanců“ znamenala vždy v prvé řadě poškození jejich zájmů. Zkusme se podívat na problém trochu konkrétněji.

Jedním ze základních práv občana a člověka je „… získávat prostředky pro své životní potřeby prací…  každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost…“ (článek 26 Listiny základních práv a svobod).

Co prosadila a prosazuje sociální demokracie za potlesku komunistů, ANO a odborů (nemají náhodou oni chránit práva zaměstnanců)?

Dle zákona a v souladu s citovaným ustanovením Listiny základních práv a svobod může být dospělý člověk zaměstnán třeba u čtyř zaměstnavatelů na plný týdenní úvazek pracovního poměru, nároky z těchto poměrů se posuzují samostatně, a tedy může být v práci 720 hodin v měsíci… Pokud, POZOR, pokud se ovšem nerozhodne, že by si chtěl udělat brigádu u svého zaměstnavatele, skrze agenturu práce, která obsazuje a doplňuje zaměstnance zaměstnavateli… Přestože by to pro zaměstnance bylo pohodlné s ohledem na plánování směn (například 80 hodin na DPČ super brigáda), bez cestování… I zaměstnavatel by tuto spolupráci přivítal, vždyť svého zaměstnance zná. Navíc zaměstnavatel by měl pod kontrolou, aby mu zaměstnanec nepracoval v kuse například 36 hodin. (Mimochodem, neznáme 24-36 i 48 hodinové práce třeba ve zdravotnictví? No nic…) Sociální demokracie „v zájmu ochrany zaměstnance a jen pro jeho dobro“ zakázala, aby mohl být skrze agenturu přidělen k zaměstnavateli, kde má, POZOR, jakýkoli základní pracovní poměr v daném měsíci…

Stejně tak si zaměstnanec nemůže úvazek rozdělit třeba mezi dvě agentury, pokud by jej tyto přidělily ke stejnému uživateli … (Jak by se to jedna od druhé dozvěděla, je ve hvězdách, když jedna přiděluje lidi do prodejního/výrobního místa X a druhá Y, prostě to musí vědět…).

K souhrnu můžeme ještě dovodit obnovení „částečného nevolnictví“ zaměstnance agentury, když tento nemůže změnit zaměstnavatele – agenturu práce, pokud by jej v daném měsíci druhá agentura chtěla přidělit ke stejnému zaměstnavateli, kde v daném měsíci již byl přidělen od prvé…

No hlavně že téma „zlých“ agentur práce je stále v kurzu… (u ČSSD a odborů populárnější než uprchlická vlna).