Občan, bezpečnost, jeho „práva na štěstí“
Bezpečnost státu a Evropy
Bezpečnost občana není spojena jen s ochranou proti útokům na jeho život, zdraví, majetek, svobodu
Ale i s útoky na jeho další práva definovaná již Deklarací práv člověka a občana. Jde tedy i o postavení občana a aktivního občana (živnostníka, podnikatele, zaměstnavatele) vůči státu a jeho orgánům. Není možné akceptovat, že stát v posledních letech atrofoval do podoby, kdy se kontrolní orgány mnohdy chovají jako inkvizice, kdy ti, kteří vytvářejí hodnoty, jsou šikanováni a jsou jim házeny klacky pod nohy a ti, v jejichž zájmu se to vše údajně koná (zaměstnanci, malí živnostníci atp.), jsou nakonec první obětí této ochrany.
Ekonomická otázka – dát peníze na armádu, integrovaný záchranný systém nebo na aktivistickou enviromentální politiku?
Jak se má nutnost bránit liberální demokracii před vnějším a vnitřním nepřítelem se snahou odzbrojit bezúhonné a spolehlivé občany? Jak si vysvětlit situace, kdy zastánci „moderního“ liberalismu a bojovníci proti hoaxům na druhé straně potlačují právo na vyjádření názoru a oponenty ihned titulují dost nelichotivými jmény? Omezením práva svědomí a svobody slova začali ve 20. století dvě největší katastrofy v Evropě, které následně zasáhly celý svět – nacismus a bolševismus. Kde jsou ony míry? A nevedeme vedle hybridní války již i občanskou kulturní válku? Kam mizí hesla „žít a nechat žít“, „nesouhlasím s vámi, ale budu dělat vše, aby jste svůj názor mohl říkat“? A co na to stát, a co třetí stav, tedy neziskový sektor?
