Podrobil jsem analýze 66 709 slov na 262 stranách

zákoníku práce

s cílem zjistit, zda je opravdu pro 21. století

nebo je, slušně řečeno, „trochu“ zatuchlý?

 

Zákoník práce, který ideologicky vychází z 30. let 20. Století nese svůj základ v právní teorii marxistického pozitivismu, takzvaného socialistického práva. Toto právo  metodami práva veřejného upravovalo a bohužel v případě „pracovního práva“ i nadále upravuje otázky soukromého práva.

Tento přístup považuji za zcela nevhodný základ pro vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v 21. století, jehož první čtvrtiny za chvíli dosáhneme. Tyto představy, kodifikované do našeho systému zákonem č. 262/2006 Sb., které se na nás hrnou skrze směrnice EU, jen způsobují další chudnutí a zaostávání jak naší země tak i EU proti třeba USA.

Zaostávání jak v bohatství, tak v ekonomické a tím i osobní svobodě. O zaostávání v technologiích a inovacích, které je s daným stavem spojené ani nemluvě.

Stačí se podívat, kolik globálních hráčů vzniká a vzniklo za posledních 50 let v USA a kolik v zemích EU… Paradoxně i díky tomuto rozdílu klesá v EU míra bezpečnosti a naše společnost je ohrožena nejen posttotalitními autoritářskými režimy z východu, ale i uprchlickou krizí a epidemiemi.  V konečném důsledku je ohrožena i svoboda, rovnost, právní stát, tedy ty výdobytky naší civilizace, které kdysi učinily západní Evropu silnou a dominantní ve světě…

Takže je třeba tuto situaci změnit…

Zákoník práce dle analýzy word obsahuje 262 stran, 66 709 slov. Když připočteme související zákony jako je zákon o zaměstnanosti, zákon o inspekci práce, antidiskriminační zákon a další, které dopadají na vztah zaměstnance a zaměstnavatele, je toto množství nejen k nepřečtení, ale i k nepochopení.  Proto bych rád předložil k diskusi změnu základních principů a východisek pro dané zákony, počínaje zákoníkem práce.

 

Postavení zákoníku práce v systému práva

Již důvodová zpráva k zákonu č.89/2012 Sb. tj. k „novému občanskému zákoníku“ se k situaci pracovního práva u nás vyjadřuje, a to dost konkrétně, tvrdě, avšak výstižně:

„Existující úprava je poplatná extremistické právní politice totalitní éry, podle níž i samo pojetí občanského zákoníku jako generálního předpisu soukromého práva je buržoazní právní abstrakce a fikce, že jednotný občanský kodex soukromého práva kodifikován být nemá. Současná úprava  též poukazuje na to, že mají být podle sovětského vzoru kodifikovány jednotlivé právní oblasti. Koncepční stanovisko v tom směru přednesl ještě před druhou světovou válkou na půdě parlamentu poprvé 16. 4. 1937 poslanec KSČ Vladimír Clementis a po nastolení totalitního systému bylo také důsledně uskutečněno.

 

…Konkrétní výsledky jsou zejména tyto:

…b) Zákonná úprava pracovního práva prošla složitým procesem. Stále ji ovlivňuje specifický vývoj, jehož základní ideologický kontext vznikl ve zdejším prostředí na přelomu 40. a 50. let 20. stol. Občanský zákoník z r. 1950 rekodifikoval majetkové vztahy, ale do pracovních nezasáhl. Důvodová zpráva k jeho § 568 to odůvodňuje tak, že pracovní právo má „specifickou povahu – upravuje pracovní poměry, do nichž vstupují občané, aby uskutečnili svou povinnost zúčastnit se společné práce a své právo na práci“, a proto „bude upraveno samostatným kodexem.“ Vliv sovětské koncepce považující pracovní právo (vedle zemědělského a rodinného) za samostatné právní odvětví je očividný.“

A dále pak

„Po r. 1989 se ve zdejším pracovním právu mnohé změnilo. Pro práce na osnově nového občanského zákoníku je hodnocení obsahu aktuální zákonné úpravy pracovního práva mimo jejich záběr. Leč ze systematického hlediska je potřebné poukázat na přetrvávající ideologické (nikoli vědecké) pojetí zákoníku práce jako samostatného kodexu. To se projevilo i v současném platném zákoníku práce č. 262/2006 Sb., který je specifický a v kontinentální Evropě zcela ojedinělý…“

 

K celkovému shrnutí lze použít citaci z důvodové zprávy “Výsledkem je stav dlouhodobě neudržitelný. Obrací se proti člověku a proti jeho zájmům; do značné míry bezúčelně obtěžuje a prodražuje každodenní činnosti soukromého života.“

 

Uvedená důvodová zpráva je výborným čtením shrnujícím otázku vývoje občanskoprávních vztahů a tvrdým zrcadlem veřejného práva, které hledá všechny možné způsoby, jak autonomní oblast lidských životů okleštit. Je jedno, jestli aktivitami zákonodárců našich nebo evropských.

 

Prvním krokem tak musí být navrácení oblasti vztahu zaměstnanec/zaměstnavatel do občanského zákoníku, jasné odlišení soukromého práva a přísné definování okolností, za kterých veřejné právo může do této oblasti vstupovat.