Pracovní právo pro 21. století, jako základ prosperity

Rád bych začal od nového roku (možná i dříve) zveřejňovat své představy o principech rekodifikace celého podsekce občanského práva a sice -pracovního práva a celé oblasti zaměstnanosti.

I.Výchozí stav – současnost, jak to vidím já

 ANO, ČSSD, s podporou (v minulém období i lidovců) uvrhli tuto zemi do normalizace, z kontrolních orgánů učinili de facto inkviziční orgány a zúžili, až omezili elementární práva pro ekonomický život v této zemi. Jak v oblasti podnikání, tak v pracovním právu, tak v dalších oblastech.

1. S  cílem „koupit“ si voliče a svou politickou budoucnost stouplo množství přerozdělovaných peněz a posílila se tak moc státu nad lidmi.
2. Daňové zatížení (včetně sociálního a zdravotního pojištění, poplatků, pokut…) fakticky neumožňuje zaměstnanci s průměrnou a podprůměrnou mzdou zajistit svou budoucnost, či stáří bez podpory státu (z jeho peněz).
3. Na úrovni EU tato reprezentace zájmy svých „investorů“ vyměňuje za zájmy naší země, zájmy svých politických ambicí stejně… (nebo vůbec naše zájmy nehájí, neb toho nejsou intelektuálně schopni). Mnohdy naši zemi reprezentují v základních jednáních úředníci bez politické podpory, ale i kontroly.

II. Jaká by tedy měla být odpověď na tuto situaci politických stran, které opravdově chtějí bohatou Českou republiku ?

1. Nabídnout zásadní redukci sankcí za přestupky, delikty, které jsou duplicitní, nesmyslné. Úřady mnohdy trestají za administrativní formální pochybení. V pracovním právu je možností pro takový to typ sankce hromada. Tato situace vede k demotivaci a snížení chuti do podnikání či jakékoli legální aktivity. Je pravděpodobnější, že podnikatel dostane trest za administrativní chybu, než že bude chycen při nelegálním jednání.
2. Posílení procesního postavení občana vůči státním orgánům v oblasti přestupkové (i daňových přestupků) a ve správních řízeních (běžné nedodržování lhůt ze strany úřadů není třeba ani komentovat, nerespektování prvních 6§ správního řádu a principů kontrolního řádu atd. také není třeba rozebírat do detailů). Stát musí být sluhou občanovi, ne drábem!!!!
3. Jasně definovat své požadavky a představy i na úrovni EU a důsledně vést úředníky na všech úrovních, aby tyto zásady respektovali. Potřebujeme Spojené státy Evropské ne Unitární stát dle představy EK nebo Francie. S tím souvisí tvrdý, ale racionální tlak, který musíme vyvinout proti zbytečným směrnicím a nařízením… (a je jich dost). EK má věnovat své zdroje důležitým tématům, ne -například – olovu ve střelivu.

III. Jak toho dosáhnout – vnitřní proces „hypotetické strany“

1. Myšlenkou „stínové vlády“ v naší zemí, de facto zapadla… Strana/y se musí  vrátit ke „kompetentnosti“ v jednotlivých oblastech. A tady musí „tlačit“  své  odborníky na veřejnost (nejen stále stejné tváře) stejně jako a mluvčí k jednotlivých dílčím oblastem. Musí veřejnosti nabízet další tváře, ukázat, že mám odborníky pro přijetí vládní odpovědnosti a tedy stane se čitelnou. S tím je spojeno i vybudování odborných týmů s jasnou zpětnou vazbou směrem ven k veřejnosti, ale hlavně i dovnitř strany (spolupráce s těmi, kdo na daném tématu pracovat chtějí), ne jen s těmi, kdo jsou zrovna ve funkci.
2. Musí uchopit témata, která leží na zemi a jít s nimi kupředu… Ekonomická témata i s procesem vymáhání práva a postavení občana, zaměstnance, zaměstnavatele, poplatníka. Musí důsledně bránit právní prostředí, kde úřad se musí striktně držet právem definovaných a předvídatelných postupů (Činit jen to, co má striktně zákonem povoleno, chtít na občanovi pouze to, co má striktně zákonem povoleno.).
3. PR- musí dokázat prosazovat kontinuálně a sice nejen tlačit svá témata, ale i reagovat -nenechávat volný prostor na nápady vládních stran či „také opozice“.
4. Je nutno konstatovat, že pravolevé dělení politiky neskončilo. Politiku ničí naopak snaha lidem vnutit představu o zániku takového dělení politiky a to, že politické strany a hnutí na tuto iluzi přistupují. Důsledkem je rozplizlost a nezásadovost politiky, nedůslednost řešení problémů země. Výsledkem bezčasí, pocity „normalizace“ a nihilismu.

IV. Jak dojít k cíli?

 Podle mě jedním ze základních pilířů prosperity a svobody, nejen ekonomické, ale i osobní, je oblast pracovněprávní legislativy. Potřebujeme pracovní právo pro 21. století, nikoli paskvil, který vychází z tezí 30. let minulého století a který je takto upevňován mnohými akty EU (za našeho schválení jako státu☹).

Liberální pracovněprávní oblast znamená i možnost zabezpečit sebe, svou rodinu, svou budoucnost, protože k tomu patří i způsob výpočtu mezd, výše odvodů… Právo dohodnout si podmínky práce dle potřeb svých a jeho rodiny.

Víte, že když zaměstnáte jednoho zaměstnance na DPČ, již podléháte kontrole až 8 úřadů a oddělení?

Domnívám se, že toto téma, které znamená „jednání“ a diskusi s odbory, s profesními organizacemi zaměstnavatelů, totální přestavbu MPSV (které je za ta léta zcela ideologicky socialistické), tedy zcela nové kodexy a principy jsou témata, které nechce žádná strana zvednout.

Žádná strana toto nechce udělat, přestože jde o téma a oblast, která se týká voličů jak ve městech, tak na venkově, ve všech oblastech života, ve všech sociálních vrstvách.    Na druhé straně vyžaduje velikou politickou odvahu a vysokou kompetentnost hned v několik oblastech.

Zároveň však  za dobu do voleb, lze  oblast připravit tak, aby  po hypotetickém nástupu do vlády bylo možno   již v prvních 100 dnech provést výrazná zjednodušení celé oblasti, byť  jen úpravou vyhlášek a nařízení vlády. Navazovat by měla změna právních předpisů, kde legislativní proces je delší a složitější.

Myslím, že strana, která najde (by našla) odvahu se tohoto tématu komplexně chopit, má výraznou naději na oslovení zajímavé skupiny voličů. Současná situace škrtí jak zaměstnance tak zaměstnavatele. Myslím si, že cílem by měl být stav, kdy se vyplatí nejen být legálně zaměstnán, ale i lidi legálně zaměstnávat.